Ostravsko - rodina padlého sovětského letce navštívila místo, kde položil život

 Vzácná návštěva

Počátkem prosince 2017 pořádala středočeská pobočka SLS předvánoční setkání svých členů s pedagogy ze Samary /dříve Kujbyšev/. Mezi přítomnými byla také Jelena Alexandrovna Smith, rozená Ganžová, ředitelka Samarské mezinárodní školy.

Vyprávěla přítomným o svém dědečkovi, letovodovi /šturmanovi/ gardovém majoru Ivanu Petroviči Ganžovi, který zahynul několik dní před osvobozením Československa - 21. dubna 1945 - při plnění bojového úkolu nad Moravskou Ostravou. Takové sdělení obdržela jeho žena po válce. Rodina marně pátrala, kde přesně zahynul, kde je pohřben, zda někdo viděl, co se tehdy stalo. Zjistili pouze, že byl vyznamenán dvěma řády Rudého praporu, medailí Za bojové zásluhy a navržen na Leninův řád.

Jelena Alexandrovna mne požádala o pomoc. Její tatínek Alexandr Ganža, syn gardového majora Ganži, který otce nikdy nepoznal, protože se narodil, když otec byl už ve válce, čekal celý život na sebemenší zmínku o něm marně. Nedočkal se a nyní již není mezi námi.

Jeleninu prosbu nešlo odmítnout, i když jsem v té chvíli vůbec netušila, do čeho se pouštím. Mým trpělivým pomocníkem a odborným poradcem se stal můj muž - důstojník v záloze. Už během vánočních svátků jsme začali pracovat. Hledali jsme v internetu, psali do německých, českých i ruských archivů, navštěvovali knihovny, hledali kontakty na letecké archeology i přímé svědky. Až jsme narazili na knihu Jaromíra Bally "Pod křídly je Ostrava", vydanou v Ostravě v roce 1985, a na zprávu v Hlučínských novinách, že už v roce 2013, 9. května, odhalili letečtí archeologové z KVH "Slezsko" pomníček čtyřem sovětským letcům v katastru obce Dobroslavice nad chatovou osadou Rybárna. Asi 50 metrů od pomníčku narazilo jejich letadlo do svahu hory. Kráter po dopadu je tam dodnes a dokonce zde můžete najít i spoustu úlomků z letounu.

Na původním pomníčku byly dvě fotografie: pilota gardového kapitána Ivana Nikitiče Bělobrova, velitele letky 13. gardového bombardovacího pluku, a gardového staršiny Borise Petroviče Šiškina, střelce-radisty. Oba byli pochováni na hřbitově padlých sovětských vojáků v Hlučíně 8. listopadu 1981.

Na pomníčku byly i další dvě věty: Po seskoku padákem byl nacisty zavražděn šturman gardový major I. P. Ganža. Zadní střelec gardový seržant D. J. Poberežnyj se vrátil z německého zajetí ke své jednotce v květnu 1945. /Fotografie chyběly./

Na portály leteckých archeologů jsme umístili fotografie a údaje, jež jsme získali od paní Smith. Ještě ten večer se ozval první z nich, Jaromír Prokeš z Hlučína. Postupně se přidávali další - členové Klubu přátel Suchdola nad Odrou, kde je velmi zajímavé letecké muzeum, archeologové z Vizovicka /Radovan Frait/, Ostravy, Hlučínska, i z jihomoravského Vyškova /Daniel Provazník, Antonín Venský/.

Bohužel, publicista a spisovatel Jaromír Balla již zemřel. Jeho svědectví by bylo velmi cenné, neboť patřil k první skupině hledačů už v 80. letech minulého století. Sám se zúčastnil řady úspěšných pátracích akcí se svými spolupracovníky z časopisu Zápisník a z Nové svobody, ale i s našimi a sovětskými vojáky, příslušníky SNB-pyrotechniky a dalšími nadšenci. Navštívil řadu pamětníků, psal do vojenských archivů v tehdejším SSSR a shromáždil mnoho dokumentárních fotografií, dosud neznámých. Snad se časem podaří navázat kontakt s jeho synem a uspořádat spisovatelův osobní archiv.

Největší údiv obou skupin hledačů vyvolalo zjištění, že se jedná o bombardovací letoun americké výroby Douglas A-20 "Boston". Šturman Ganža, jenž se zúčastnil i finské války, je zalétával v Gruzii, kam přicházely přes Aljašku nebo z Íránu. Sovětské letectvo jich obdrželo celkem 2908. Byla jimi vyzbrojena také 321. bombardovací letecká divize v průběhu ostravské operace. Na místě pádu letounu byl nalezen, kromě jiných indicií, také výrobní štítek bombardéru.

Němci se na Hlučínsku úporně bránili. Využívali nejen opevňovací systém z doby první republiky, ale doslova bojovali o každý kus země. Pro Hitlera bylo průmyslové Ostravsko poslední záchranou. Německé protiletadlové dělostřelectvo pálilo po každém sovětském letadle, ručními zbraněmi sestřelovali parašutisty. Také Ganžův padák, který později někdo ukradl, byl na několika místech prostřelen.

Tehdy čtrnáctiletý Karel Kuchejda vyprávěl, že majora Ganžu zastřelili v hlučínské pískovně. Polský tlumočník řekl přeživšímu Poberežnému, že major Ganža byl těžce raněn už při seskoku a ubili ho při výslechu.

Poberežnyj padl také do zajetí, ale když je převáželi do Německa, podařilo se mu s dvěma kamarády utéct do lesa. V lesích přečkali, dokud se přes ně nepřelila fronta, potom došli až do Prahy a v květnu 1945 se v Hranicích Poberežnyj vrátil ke své jednotce.

Sestřelení letadla kapitána Bělobrova viděl i vedle letící Jurij Vasiljevič Sysojev a popsal ho naprosto shodně s vyprávěním Poberežného. Sysojev žil po válce v Samaře, bohužel, Ganžova rodina o něm nevěděla.

Ivan Petrovič Ganža byl neobyčejně odvážný člověk. Velitelé ho vybírali pro nejnáročnější úkoly. Do Bělobrovova letadla byl vybrán jako náhrada za nemocného letovoda.

Do zajetí padl již v květnu 1943 pod Orlem, vyskočil však s kamarádem z vagonu na běloruské stanici Něgoreloje, když je odváželi do Německa, a po třech dnech bloudění se za pomoci lesníka dostali k běloruským partyzánům. Na přímý Stalinův rozkaz byli v září 1943 převezeni letadlem na Velkou zem a vrátili se k letectvu. Letcům, létajícím na "Bostonech", se také říkalo "Stalinovi Američané".

4. a 5. srpna 2018 přijeli potomci Ivana Petroviče do České republiky. Profesorka Jelena Smit s dětmi - Nataškou a Olegem, letecký inženýr Igor Ganža s manželkou. Díky panu Venskému z vyškovského muzea letecké a pozemní techniky, panu Bartošíkovi z leteckého muzea v Suchdole, paní Polákové z Národního památníku v Hrabyni, paní starostce z Dobroslavic, panu starostovi z Hlučína, slezským archeologům Prokešovi a Kolářovi a řadě dalších lidí, jež nemohu všechny vyjmenovat, jsme mohli rodině gardového majora Ganži ukázat nejen nebe nad Ostravou z věže radnice v Moravské Ostravě a formou komorního pietního aktu uctít památku statečného letce Ganži u pomníčku v Dobroslavicích, ale navštívit i obě letecká muzea, pevnost v Hlučíně-Darkovičkách, vojenský hřbitov v Hlučíně i Národní památník v Hrabyni. Všude jsme se setkávali s ochotou, vstřícností, zájmem a nezištností. K pomníčku přišli i někteří z jeho budovatelů v roce 2012 - 2013 s rodinnými příslušníky. Skromně postávali opodál a byli skoupí na slovo. A přitom jen díky jejich vytrvalému, a často fyzicky vyčerpávajícímu hledání mohou být tyto příběhy uzavřeny a zachovány pro budoucnost.

Paní Kamila Poláková zajistila také novou desku na pomníček - již s fotografiemi všech čtyř letců - a umístění pamětní tabulky se jménem I. P. Ganži na symbolickém hřbitově v hrabyňském památníku. Letecké muzeum v Suchdole se postaralo o informační tabuli pro návštěvníky s textem a fotografiemi, kterou umístili slezští letečtí archeologové na stezce k pomníčku.

Rodina si odvážela kromě různých upomínkových dárků také prsť z místa dopadu letadla, vkusně upravené tablo s fragmenty z letadla, v němž naposledy seděl jejich dědeček, i obrázek, vytvořený paní Ivou Hoňkovou ze Studénky - portrét letce s vyznamenáními a údajem o posledním letu. V depozitáři suchdolského muzea je rovněž uložena signální pistole z nalezeného "bostonu" gardového majora Ganži, jež se nacházela obvykle v kabině šturmana.

V takových chvílích si člověk uvědomí, jak je vlastně to nejmenší, co může naše pokolení udělat pro tyto známé i neznámé hrdiny, jejichž osudy, i osudy jejich rodin, byly krutě poznamenány válkou a jejichž mladé tváře na nás hledí z tisíců pomníčků na české, moravské i slezské zemi, je uctít a ochraňovat jejich památku v každém čase. To jsou ti, kteří osvobodili Evropu od fašistického jha a položili své životy za spásu světa. Jejich potomci nezapomínají, nezapomínejme ani my. Padli mladí, ale za nimi je velký život.

PhDr. Jana Görčöšová