Po stopách arm. gen. Ludvíka Svobody
V sobotu dne 26. listopadu se uskutečnilo jubilejní desáté setkání veřejnosti v Hroznatíně u příležitosti 121. výročí narozenin arm. gen. Ludvíka Svobody. Tradičně se také uskutečnil pochod "Po stopách armádního generála Ludvíka Svobody" organizovaný Klubem českých turistů z Trnavy u Třebíče.
Hostů se sešlo hodně, tak jako loni. Pietního aktu se zúčastnili: primátor města Svidník /SR/ Ing. Ján Holodňák; současný starosta města Kroměříže Mgr. Jaroslav Němec; bývalý starosta Kroměříže Ing. Vladimír Dvořáček; místopředseda ČSBS, tajemník konzulátu RF v Brně pan Sergej Mityajev, delegace organizací z Brna, Břeclavi, Jihlavy, Kroměříže, Ostravy, Pardubic, Prostějova, Studence, Vyškova a z dalších měst a obcí ČR.
Na
organizaci akce se podílely: kraj Vysočina, obec Hroznatín, Klub
vojenské historie L. Svoboda, Čsl. obec legionářská, Český
svaz bojovníků za svobodu, Klub českého pohraničí, Klub českých
turistů Vysočina - odbočka Trnava. Hlavní referát pronesl mjr. PhDr.
Stanislav Balík z Univerzity obrany v Brně.
Ano, tak důvěrně oslovují dodnes mnozí lidé již zralého věku člověka, kterého si pamatují z dob válečných i poválečných, jehož osobní příklad vlastence, vojáka a uvážlivého prezidenta je provázel po celý život.
Tak jako kdysi - v časech národního obrození - visely na stěnách českých a moravských chaloupek podobizny Karla Havlíčka Borovského, tak v následujících pohnutých dobách našeho národa upíral porobený lid svůj zrak k těm, kdož odešli do zahraničí, aby se zbraní v ruce bojovali za naši svobodu, neboť ve vlasti jim to dovoleno nebylo.
Statečný a poctivý voják Ludvík Svoboda stmelil kolem sebe vojáky několika národností Československé republiky a stanul v čele bojové jednotky, která vznikla v ruském Buzuluku a záhy se proslavila v bojích u Sokolova, Kyjeva nebo v Dukelském průsmyku. Tito vojáci šli do boje s heslem: "Se Svobodou za svobodu." Statečnost Ludvíka Svobody vysoce ocenil ve svých pamětech i maršál Koněv.
A tento člověk, který zažil hrůzy dvou světových válek a viděl umírat své vojáky, kamarády, se až v roce 1945 dozvěděl, že jeho syn byl umučen v koncentračním táboře Mauthausen a jeho žena s dcerkou Zoe unikly pronásledování gestapa jen díky odvaze prostých moravských lidí.
Přesto věnoval veškeré síly budování nové armády a stal se spontánně zvoleným prezidentem Československa. I přes zhoršující se zdravotní stav plnil vždy čestně a ve prospěch celé společnosti své prezidentské povinnosti. Jeho státní pohřeb se stal lidovou manifestací a truchlil celý národ.
Zvláště v současnosti, kdy mnozí evropští pseudohistorici, političtí kariéristé a novináři předělávají historii, z obětí dělají útočníky, z osvoboditelů okupanty a očerňují člověka, kterému nesahají ani po kotníky, jsou tato setkání na podzim v Hroznatíně u pamětního kamene a v květnu v Kroměříži u rodinné hrobky tak důležitá. Z našich škol mizí vlastenecká výchova a s tím i láska k rodné zemi, úcta k hrdinům. Armádní generál Ludvík Svoboda svou statečností, vojenskou ctí, politickou odvahou a moudrostí k národním hrdinům patří.
Na stuze věnce z daleké ruské Samary jsme mohli číst: Děkujeme za Vaše hrdinství. Mějme to na paměti, my, občané České republiky. Prokazujme čest našim národním hrdinům, nezapomínejme.
Třeba i tak, jako manželé Mládkovi z Prostějova, kteří připravovali jeden z věnců pro Hroznatín. " Pro Ludvíčka... no tak to musí být krásný věnec. Vždyť to byl nejlepší československý prezident... a hrdina!
PhDr. Jana Görčöšová