Májová Kroměříž

Ani letos jsme nevynechali ... 

Starobylé město nás přivítalo deštěm, vzpomínkovou akci však neohrozil a desítky přítomných neodradil.

V roce 1934 byl major Svoboda převelen z Hranic do funkce zástupce velitele praporu do Kroměříže. Do toho města, v němž začínal po návratu z legií aktivní vojenskou službu. Do města, v němž chtěl postavit dům pro svou rodinu a dožít do penze. Do města, v němž prožil tu obtížnou a pracovně náročnou dobu, kdy se rozhodovalo o osudu naší vlasti, a z něhož 5. června 1939 po rozloučení s rodinou odchází v občanském oděvu na dlouhou a dalekou pouť. V dalších šesti letech už bude jen ve vzácných chvilkách odpočinku vzpomínat na malé rodinné slavnosti, kdy syn Mirek hrával na housle a Zoe na klavír, na pěší pochody do hor, nebo na položení základního kamene k pomníku Jana Žižky před kroměřížskými kasárnami v roce 1937. V roce 1938 svolal Ludvík Svoboda na počest 20. výročí vzniku ČR do Kroměříže sjezd legionářů 3. pěšího pluku - a ti přijeli i se svými rodinami.

I dnes, 3. května 2019, přišli pamětníci s rodinnými příslušníky, babičky s vnuky, pan učitel s třídou, mladá maminka s kočárkem. A mezi nimi žena, disciplinovaná stejně jako její otec, laskavá a kultivovaná, pro niž byli vždy mamička a tatíček vzory v celém jejím přetěžkém životě. K ní se obraceli mnozí řečníci, jí chtěli přítomní podat ruku, vyfotografovat se na památku, poděkovat, že i přes vysoký věk přijíždí a nad nikoho se nepovyšuje. Zoe Klusáková - Svobodová, připomínající i vzhledem svého krásného tatínka, charakterově pevná sjednotí v několika slovech všechny přítomné, aby nepodceňovali nebezpečí války. Její autorita je ohromná. Jí, stejně jako generálu Svobodovi, lidé věří a mají ji rádi.

Na náhrobku čteme i další jména: Miroslav Svoboda, syn Ireny a Ludvíka Svobodových, byl 7. května 1942 v Mauthausenu po mučení zastřelen. Švagři Ludvíka Svobody - Eduard a Jaroslav - byli rovněž popraveni na stejném místě. Maminka Ireny Svobodové, Anežka Stratilová, našla smrt v plynové komoře v Ravensbrücku.

V hlavách přítomných pamětníků ožívají za zvuků hymny vzpomínky na dramatická období našich dějin, na hrůzy válek. Je už málo těch, kteří si pamatují Ludvíka Svobodu z fronty, odcházejí i ti, kdož ho znali ze života po válce. Vzpomínky by neměly odejít s nimi.

Kéž by i mladou generaci zajímal osud vlasti tak, jako generála Svobodu. Naučme ji oceňovat opravdové hrdinství. Třeba i v Hroznatíně u pamětního kamene nebo na kroměřížském hřbitově.

Text: PhDr. Jana Görčöšová

Foto: Ing. Juraj Görčöš