Aktuality

Aktuality / Slavnostní setkání u příležitosti 63. výročí bojů u Sokolova a 61. výročí bojů u Jasla.

Ministerstvo obrany České republiky a Československá obec legionářská - Historická skupina 1. Čs. armádního sboru uspořádaly dne 24. února 2006 slavnostní setkání u příležitosti 63. výročí bojů 1. čs. polního praporu u Sokolova a

Ministerstvo obrany České republiky a Československá obec legionářská - Historická skupina 1. Čs. armádního sboru uspořádaly dne 24. února 2006 slavnostní setkání u příležitosti 63. výročí bojů 1. čs. polního praporu u Sokolova a 61. výročí bojů dělostřeleckých pluků a tankové brigády 1. čs. armádního sboru u Jasla.

Přítomni byli: náčelník generálního štábu generálporučík ing. Pavel Štefko, za MO brigádní generál Josef Prokeš, zástupce náčelníka vojenské kanceláře prezidenta republiky plk. ing. Rybák, předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu paní Anděla Dvořáková, čestný předseda ČsOL generálporučík v z. Sedláček a předseda ČsOL generálmajor v.z. A. Špaček. Rovněž se zúčastnili vojenští a letečtí přidělenci Slovenska, Ukrajiny, Ruska, USA, Francie a Anglie. Mezi příslušníky 1. čs. armádního sboru přišla v hojném počtu i vojenská mládež, posluchači vojenských škol.

Ve slavnostním projevu náčelník generálního štábu ocenil vlastenectví a statečnost československých vojáků, vyzvedl význam bojů československého prvního samostatného polního praporu v SSSR v bojích u Sokolova i dělostřeleckých pluků 1. čs. armádního sboru v operaci u Jasla pro osvobození Československé republiky, pro její zařazení jako rovnoprávného člena mezi státy protihitlerovské koalice. „Vystoupení československých vojáků u Sokolova se řadí mezi nejvýznamnější tradice naší armády“ pravil. Po té vystoupili generál poručík v z. Jaromír Machač účastník bojů u Sokolova a brigádní generál v z. Miloslav Masopust, účastník bojů čs. dělostřelectva u Jasla.

Některá fakta o bojích prvního čs. polního praporu v prostoru Charkova

u Sokolova

Před 63 lety 30. ledna 1943 odejel z Buzuluku vlak o 67 vagonech s československým prvním polním praporem na frontu, směrem na Charkov – druhé největší ukrajinské město nedávno osvobozené z rukou hitlerovského vojska.

Bylo to vojsko dobrovolníků, kteří se na výzvu v rozhlase a novinách, sjeli z různých koutů Sovětského svazu: Emigranti z Čech, Slovenska, Podkarpatské Rusi i krajané, žijící na území SSSR ať již měli československé občanství, nebo občanství sovětské. Jejich velitelské jádro od velitele praporu po velitele čet a rot tvořili důstojníci a poddůstojnící, československé armády, kteří opustili okupovanou republiku, aby bojovali za její osvobození.

Polní prapor prodělal mimořádně náročný výcvik (jeden současný historik jej charakterizoval jako výcvik jednotky mimořádného nasazení) a byl vyzbrojen špičkovými sovětskými zbraněmi, jejichž kvalitu uznávali i odborníci západních spojenců. Byli stejně vyzbrojeni, jako sovětské „gardové“ jednotky obdobného zaměření.

Situace na frontě v době příjezdu čs. polního praporu

Na straně sovětské: V první polovině únoru 1943, po strategické porážce německých vojsk v bitvě o Stalingrad, sovětská vojskaVoroněžské, Jiho-západní a Západní fronty v délce 800 kilometrů zaútočila a postoupila do hloubky 150 až 300 km. Osvobodila města Kursk, Charkov, Belgorod, Rostov na Donu a stovky městeček a vesnic. Dobyté území, cesty a železnice, letiště, to vše bylo zničeno. K tomu, aby sovětská vojska přistoupila k plnění nových bojových úkolů potřebovala doplnit lidmi, technikou, zásobami, obnovit komunikace.

Bojový úkol 1. čs. samostatného polního praporu

Za této změněné a vyhrocené situace československý polní prapor dorazil do Charkova (1.března) a byl začleněn do těch svazků Rudé armády, které měly bránit postupu německých tankových jednotek na úseku Charkova. Linií na níž měl náš polní prapor Němce udržet v délce cca 15 km byla řeka Mža a za ní vesnice Sokolovo, kde bylo předsunuté obranné postavení.. Jejich úkol byl nepropustit nepřítele přes zamrzlou řeku Mžu ve směru na Charkov.

Sousední sovětské jednotky úporně bojovaly a držely pozice do té doby, než čerstvé síly Čechoslováků se zakopaly a zaujaly ty své. Zejména se proslavili obránci Taranovky - vojáci 78. gardového pluku pod velením plk. Šironina. 25 z nich byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu. Jen několik málo příslušníku pluku obranu Taranovky přežilo.

Československý polní prapor byl posílen dvěma oddíly protitankového dělostřelectva, 10 tanky T-34 a podporován palbou raketometů typu kaťuší.

Hlavní boj se odehrál dne 7. a 8. března o Sokolovo , kde bylo předsunuté postavení 1. roty, které velel npor. Otakar Jaroš. Úkol praporu byl v plném rozsahu splněn i když proti přesile německých tankových jednotek. 1. rota se 8. března v noci již mohla stáhnout za řeku Mžu, na které se v důsledku oteplení začaly lámat ledy a stala se tak protitankovou překážkou. Tak skončily počáteční boje o osadu Sokolovo, v níž 1. rota nadporučíka Otakara Jaroše za podpory ostatních jednotek 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR a s pomocí přidělených jednotek sovětských zničila nebo poškodila 22 německých tanků, 6 obrněných vozidel a téměř 440 padlých a raněných nepřátelských vojáků. Čs. prapor přitom utrpěl tyto ztráty: 112 padlých, 106 raněných, 30 nezvěstných. V bojích v samotném Sokolovu padl i velitel, npor. Otakar Jaroš, kterému byl jako prvnímu cizinci udělen titul Hrdina sovětského svazu. Leninovým řádem byl vyznamenán i velitel praporu, pplk. Ludvík Svoboda. Různými sovětskými řády a medailemi bylo vyznamenáno 83 příslušníků praporu, mezi nimi i osm žen. Poprvé v historii československé armády se jejich bojů zúčastnily i ženy. U Sokolova jich bylo 38.

Boj v tomto prostoru pokračoval v součinnosti se sovětskými jednotkami 6. armády až do 13. března. Teprve potom prapor byl stažen z bojových pozic. Němci obešli obchvatem sovětské pozice, hrozilo obklíčení. Prapor ustoupil do nových obranných pozic sovětských vojsk na východním břehu řeky Severní Doněc, kde se fronta stabilizovala. 31. března dorazil prapor do vesnice Veseloje, kde po celý duben obnovoval své síly jako záloha velitele Voroněžského frontu.

Československý polní prapor ve svém prvním bojovém křtu proti přesile nepřítele se ctí obstál.

Začátkem května se prapor přesunul do Novochoperska ve Voroněžské oblasti, kde se započalo s budováním 1. čs. samostatné brigády v SSSR. Její jádro tvořil 1. čs. samostatný polní prapor rozšířený o doplňky z náhradního pluku, který se sem přemístil z Buzuluku. Skončila jedna a začala nová etapa v historii našeho vojska na východní frontě.

Některá fakta

o účasti čs. dělostřelců a tankistů 1. čs. armád. sboru v bitvě na polském území

u Jasla

Stalo se před 61 lety, v posledním roce války, za 22 měsíců po Sokolovu, během kterých československé vojsko v SSSR vzrostlo z polního praporu na 1. čs. armádní sbor, který spolu s RA již osvobozoval Slovensko, v Polsku u města Jaslo, na úseku 1. Ukrajinského frontu:

Dne 15. ledna 1945 v 8 hodin 45 minut, jakoby se náhle spustila strašná bouřka, hromobití, zemětřesení, peklo – 65 minutová dělostřelecká příprava. Na úseku průlomu v šířce téměř 40 km, Rudá armáda soustředila 130 až 200 hlavní na 1 km – andrjuše, kaťuše, nazývané stalinovými varhanami, minomety a děla všech ráží. V úseku průlomu mizela obranná zařízení nacistů pod přesnou palbou dělostřelectva a v jejich troskách hynuli hitlerovští vrazi.

Nacisté zde po několik měsíců budovali hlubokou, železobetonovými pevnůstkami zpevněnou obranu, která měla zastavit postup Rudé armády na přístupech ke Krakovu, k Ostravě a dále k Berlínu. Po dělostřelecké přípravě cesty tankům a pěchotě byly proraženy. Ty mohly ještě téhož dne do večera proniknout do hloubky 10 a 12 km a v dalších dnech postupovaly na Krakov.

Operace na tomto úseku fronty, byla součástí velké zimní ofenzivy sovětských armád od Baltu až po Karpaty, která měla za cíl probít se až na území Německa a vytvořit si podmínky k závěrečnému úderu na nepřítele.

Této grandiózní dělostřelecké přípravy se zúčastnilo všech pět dělostřeleckých pluků a 1. tankový prapor 1. čs. armádního sboru, který již v té době osvobozoval Slovensko. Aby zaujala svá palební postavení, musela se děla, minomety i tanky přesunout z prostoru Ondavy na Slovensku. Dělo se tak v naprosté tajnosti.

Nepřítel se nesměl dovědět o chystané zimní ofenzivě, to za prvé a za druhé, nesměl ani tušit, že z našeho pasivního úseku fronty bude vytaženo celé dělostřelectvo. Bylo proto použito lstí. Nočním přesunem, ve vánici, po zasněžených cestách, se zničenými mosty, v horském terénu, který byl zaminovany se uskutečnil náročný přesun našich dělostřelců a tankistů. U řeky Ondavy zůstala jedna „koňská baterie“, dřevěné makety a několik opravdových děl, která se vždy po vystřelení stěhovala z místa na místo, aby mátla nepřítele, že na místě je všechno naše dělostřelectvo. Tanky a motorová vozidla za noci se přesouvala směrem k frontě, aby vzbudila dojem, že jsou pozice plně obsazeny. Díky důvtipu, zručnosti a obětavému úsilí ženistů tento úkol byl splněn.

Co předcházelo na frontě západních spojenců. Situaci na západní frontě vystihuje dopis premiéra Velké Británie W. Churchilla J.V. Stalinovi zaslaný 6. ledna 1945. „Na západě trvají velmi těžké boje a kdykoli může být vrchní velení donuceno k velkým rozhodnutím. Sám víte ze své vlastní zkušenosti, jak znepokojující je situace, když je nutno hájit velmi širokou frontu po dočasné ztrátě iniciativy. Pro generála Eisenhowera je velmi žádoucí a nutné vědět v povšechných rysech, co zamýšlíte dělat, poněvadž se to samozřejmě projeví ve všech jeho i našich velmi důležitých rozhodnutích. Budu Vám vděčen, budete-li mu moci sdělit, můžeme-li během ledna počítat s velkou ruskou ofenzívou na frontě u Visly, nebo kdekoli na jiném místě. Pokládám záležitost za velmi naléhavou.“

Sovětská vláda a vrchní velení rozhodli zahájit ofenzívu na sovětsko-německé frontě o osm dní dříve než bylo původně stanoveno. Moskva tak rozhodla, přesto, že počasí ani letectvu, ani dělostřelectvu nepřálo.